Mateřství

Čas je relativní. Když čekáte dva roky na další díl oblíbené knihy, vleče se to k nesnesení. Když vychováváte dítě, uplynou dva roky přes noc.

Porody se rozebíraj furt, ale o kojení se nikdo nezmiňuje. Jaké jsou jeho slasti a strasti?

Rozhodně nepatřím k těm, co by tíhli k alternativním cestám a našemu zdravotnictví vesměs důvěřuji, byť mě v mnohém vytáčí. Takže když mě na gyndě odkazovali, že se mám jít někam přihlásit k porodu, krajská nemocnice byla jasná volba. Nepohrdám matkami, které si píší podrobný porodní plán a mají mnoho přání a hlavně "respektovat moje tělo" a tak...

Předchozí příspěvek (Porod) jsem zakončila odchodem ošetřovatelek z pokoje, psaním zpráv a pocitem neskutečna. Jenže přátelé, porodem to teprve začíná. O porodu se všude mluví (Já z toho porodím! To byl porod! To nebolí, počkej na porod....), ale co se děje za vrátky porodnice, když potomek přijde na svět?

První ultrazvuk - pan doktor vidí srdíčko. Rozbrečím se. Ha, ani jsem nevěděla, že prožívám strach/obavy, a že se mi teď nesmírně ulevilo. Miminko se vyvíjí a je v pořádku. Sestřička radí: krátké procházky po rovince, jako byste chodila s kočárem. Hory a moře počkají...