PO DVOU LETECH

Čas je relativní. Když čekáte dva roky na další díl oblíbené knihy, vleče se to k nesnesení. Když vychováváte dítě, uplynou dva roky přes noc.

Už ti spadl z gauče?

No, z gauče, z pračky a ze schodů - naštěstí jako správné gumové dítě vždy bez následků.

Už počmáral zdi?

Ne, zatím ne, jen podlahu, stůl a klavír, a vždy jen tužkou nebo pastelkou. Lihovkou si zvládl obarvit dlaně, ale to mi bylo tak nějak šumák. Vodovkama a temperama taky zřídil jen podlahu a oblečení (a taky tu čtvrtku papíru) :-)

Už umí chodit?

No, na roce se možná udržel ve stoji s oporou, první krůčky na 15 měsících, ale zato na necelým roce a půl oblažoval všechny Italy na pláži, protože chodil. Narozdíl od pětiletých Itálků, kteří se vozili v kočárku s dudlíkem v puse...

Už umí na nočník?

Dostal hrací ročník k prvním narozeninám. Ale to ještě neuměl pořádně sedět... přes léto jsme pořád někde drandili a normálně jsme jeli na plínkách. Přes zimu jsem se na nějaké učení vybodla a na dvou letech jsme začali sem tam zkoušet, po dvou měsících už velmi cíleně. A od prvního naplněného nočníku chápe, ví, chce :-) a většinou i stihne.

Už umí barvy?

Nojo, barvy, 50 ptáčků na kartičkách, 50 kytek a zvířat na dalších kartičkách, všechna písmenka (kromě CH, X a ď ť ň), celou stupnici Cdur (zpíváme ji denně na schodech), nespočet písniček (které maminka skládá a on sleduje v mobilu - odměna), téměř všechny značky aut.... má pamatováka a hlavně má zájem. Pořád si říkám, proč tyhle věci můj kluk umí ve dvou letech, ale předškoláci v práci mi to nebyli schopni říct. Nemám žádné geniální dítko s IQ 200, normální raubíř a zlobidlo. Ale asi mu dávám více podnětů, než je běžné. A taky písničky velmi stimulují řeč. Písničky a čtení příběhů.

Co nejí?

Zatím vím o rajčatech a kukuřici a paprice, to vyndává z pusy i z jídla. Moc mu taky nejela cizrna. Ale špenát, brokolice, čočka, polívky, těstoviny, zelí, ryby, to mu šmakuje. Taky tatarák (ehem, nojo no) a sushi. A světe div se, odmítá hranolky a pizzu, to ohlodával na roce, ale pak už ne.

Umí mluvit?

No jejej, taková slovní zásoba se jen tak nepotká. Opět asi kombinace povahy (zvídavost) plus velmi bohatá četba a písničky a komunikace, povídáme si a vyprávíme o zážitcích z celého dne.

Je to radost, je to požehnání.