Držela jsem krok s o rok starším bráchou, takže když on se v první třídě učil písmenka, já už četla taky. Nesnášela jsem hodiny čtení, protože jsem věčně byla o několik (i desítek) stran napřed a při vyvolání netušila, která bije. Občas jsem si taky četla pod lavicí. No, často, aspoň na základce. Doma po večerce jsem takticky vyčkala půl hodinky a rozsvítila lampičku, kdykoli se šustli rodiče, chytře jsem předstírala, že spím. Na střední jsem to táhla klidně do dvou do rána, to už rodiče nechodili hlídat. Když jsem pak pracovala na přepážce, nesnášela jsem klienty, co mě vyrušili uprostřed napínavých scén. Jistě vypadalo věrohodně, že čumím přilepená do monitoru, ale přecijen má hbitost ohledně požadavků značně kulhala. Dnešní režim vypadá tak, že když manžel kouká na zprávy, já se přitulím a čtu si, oba spokojení :-) a jinak čtením zaplácnu každou volnou chvíli, kdy není co dělat.
Preferuji žánr fantasy, odtud mí oblíbenci Sanderson a Jordan, vyrostla jsem na Letopisech Narnie (odtud C.S.Lewis). Měla jsem ráda J.Vernea, ale četl se mi složitě, hrozně mě bavil Roald Dahl, jednu dobu jsem (ke své ostudě) hltala i Mayovky (dnes už bych je fakt nechtěla ani z nostalgie) a jiné westerny. Romány typu Austinová a Brontë mě bavily asi jeden rok na střední, ale pak už vůbec. V současné době stále vede fantasy a k tomu křesťanská (teologická) literatura.