A. C. DOYLE

Na počátku byla čtečka. V té čtečce byly knihy. V té čtečce byl kompletní Sherlock Holmes. V angličtině, ale co na tom, pustila jsem se do čtení.

Ještě dřív než čtečka teda asi ještě byl referát na střední, kde jsem referovala o Psu Baskervillském. Trochu horror story, abych pravdu řekla, ne ten referát, ale ten příběh. Tenkrát ještě v kombinaci se Sirotkem Lowoodským, něco pro krásné spaní jemné mladé dívky.

Nicméně posun v čase, vdaná paní dostala čtečku a zavile čte a čte. Prokousávala jsem se tou angličtinou, žasla jsem nad dobovými zvyklostmi. Zvyk, že se snídá v deset něco ve stylu dnešního oběda o pěti chodech, potom se přijímají návštěvy, ale pouze s vizitkami, oslovování přátel i obchodních partnerů, sonda do zaměstnanosti a rozdílů mezi vrstvami... londýnská mlha, londýnské kanály, londýnské vraždy.

Kouzlo Sherlocka spočívá v tom, že jakmile se ponoříte do vyšetřování, přistihnete se, že při jízdě MHD omrknete spolucestující a komentujete si: ta je vdaná, ta pracuje v bance, ten se včera rozešel s holkou, tamten rád chodí na výlety.... a přijdete si jak bravurní mozek, který objevil Ameriku, narozdíl od těch tupců okolo. Pak vám to dojde a začnete se sami sobě chechtat, takže za tupce jste u spolucestujících vy :-D nojo, dedukce.

Nejoblíbenější příběh? Asi žádný z nich. S každým dalším případem vám ten současný přijde krapet lepší, než ten předchozí. Nejlepší pohyblivý snímek? Noooo, všechny se mi líbily, i když ten "Poslední případ" s Cumberbatchem jsem odešla a zacpala si uši. Děs běs. To nebyla detektivka, to byl thriller prvního kalibru, přecházející do horroru, překombinovaný děj s pramalou možností vysvětlit, kde se tam vzaly nadbytečné postavy a komu teda hráblo. Manžel to dokoukal a nestěžoval si, ale za sebe říkám nikdy více.

Naopak velmi příjemně mě překvapil náš český muzikál. Jako jo, kámoš Brzobohatý to napsal pro kámoše Dyka, ale poprvé jsme to viděli s Lukášem  Janotou a bomba. Podruhé s Dykem teda taky paráda, oba s hlasem i výrazem tváře pracovat umí skvěle. Velmi jsme kvitovali výpravu, efekty. Ta scéna ve vlaku, reflektor, ooooh! Nadchly mě taneční scény a stopky v nich (hra na sochy), nadchla mě dějová osa. Doyle se naštval, že mu nakladatel diktuje, co má Holmes dělat; natruc Holmese zkouší znemožnit, což mezi veřejností vyvolá pobouření. Určitě doporučuji!