C. S. LEWIS

V hudebních šuplíčcích zmiňuji, že kdo nečetl Letopisy Narnie, o hodně se připravil. Proto považuji za nutné je zařadit do čtenářského deníku.

Něco o autorovi? No, narodil se do křesťanské rodiny (v době, kdy všichni snad byli formálními příslušníky nějaké církve), ve třiceti se ale rozhodl brát víru vážně, osobně. To se pak slušně odráží v jeho tvorbě, však se taky označuje za "apologetu skeptiků". Lewisova filosofická díla jsem nečetla, ale k Narnii jsem se vrátila nespočetněkrát.

Když jsme chodili k babičce na návštěvu nebo na přespání, hodně jsme s ní zpívali a hodně nám vyprávěla o knížkách, které přečetla. Kromě Jiráska a Čapka měla ráda cyklus o Narnii a těšilo ji, že nám se taky líbí. Takže po chvíli hlubokého hovoru (který dětem přijde nekonečný) jsme se zdekovali do zadní místnůstky, každý s nějakým dílem, a nechali dospěláky, ať si hovoří. Při odchodu jsme si s sebou s dovolením sbalili rozečtený díl a ještě přibalili další do zásoby.

Nechce se mi věřit, že by někdo neznal dějovou osu, ale ve zkratce: rodiče pošlou své čtyři děti na anglický venkov, aby byly chráněné před válkou. Ve starém domě nejmladší z nich objeví skříň, skrze kterou se dostane do fantasy světa, Narnie. Kupodivu, když do skříně vlezou sourozenci, narazí na její zadní stěnu. První paralela s křesťanstvím - je potřeba víra. V dalších dílech se různí způsoby, jak se do Narnie dostat a trochu se obmění postavy.

Všechny příběhy, které Lewis v sedmi dílech líčí, nějakým způsobem reflektují biblické stvoření i konec světa, reflektují proroctví, dobro a zlo. Boha představuje lev Aslan, na opačném konci stojí Bílá Čarodějnice, královna zimy.

Knihy jsem poprvé četla ve vydání na obrázku. Později vyšla nějaká reedice s novějším, prý lepším překladem. Mně se moc nelíbil, ale to jen síla zvyku. Pak jsem ale sáhla po původním znění a v angličtině jsem si to zamilovala, ty nuance, ty slovní hříčky! A kvůli cviku jsem pak sáhla i po španělštině. Vzhledem k tomu, že děj znám horem spodem, se mi i ta španělština četla velmi dobře, ale jinak by to byl tvrdý oříšek.

V rámci pořadu "Pozor, jdou k vám kuřátka" pouštěli i cca dvacetiminutové díly Narnie, vzpomínám na to jen velmi vágně, ale vybavuju si, že se mi to líbilo. Zato se mi hrubě, fakt hrubě nelíbí soudobé filmové zpracování (2010). Hrdinové vůbec neodpovídají knižní předloze (roztomilá Lucinka má do roztomilosti dost daleko), krásná Zuzana, před kterou všichni padnou na zadek, vůbec není krásná, do děje se vkládají zbytečné vsuvky a romantické pitomosti. Jako já vím, jedná se o "knižní předlohu", ale spíš by měli říct "nechali jsme se vzdáleně inspirovat knihou". Popravdě řečeno jsem tomu nedala druhou šanci, takže bych možná po shlédnutí s odstupem hodnotila jinak, ale pochybuju. No, nutí mě někdo? Nenutí, takže to neřeším :-)