BRANDON SANDERSON

Myslím, že první, co jsme dostali do ruky, byla série Mistborn, tehdy třídílná. Pamatuji, jak mě fascinovala propracovanost toho řádu. Sanderson představuje v každé sérii nějakou schopnost, jak "kouzlit", respektive jak uvolnit energii, aby kouzlo mohlo působit. Někde pracuje s kovy, někde s dechem a barvou, někde s pískem, někde s brýlemi. Vysvětlování by zabralo moře času... ještě lepší mi ale přijde, že ten svůj svět propojil do jednoho Kosmíru. Síly dobra a zla působí napříč světy a kde se usadil ten který zlomek "boha", podle toho lidé využívají síly.

Po Mistborn jsme pokračovali Elantris, Vyjednavačem, novými díly Mistborna a novou sérií Archiv bouřné záře. Má dosáhnout deseti dílů, zatím vyšly tři a letos v listopadu ohlásil čtvrtý. Paráda, to akorát dočtu Kolo času a plynule přejdu do Rošáru :-)

Zatím nejzajímavějším počinem byla pro mě kniha "Spousta". Proč? Protože se v ní tak nějak prolíná Sherlock Holmes a jeho úchylky s fantasy, přitom děj je zasazen do současného světa se smartphonama, GPS sledováním a (ne)legálním držením zbraní, neopomíná ani současnou politiku. V každé fantasy se musí objevit nějaký nadpřirozený prvek. Jak jsem psala, Sanderson se zabývá různými využitími energie za pomoci toho kterého způsobu, a ano, ta schopnost je jen pro vyvolené. Tady ale název "Spousta" naznačuje, že jeden člověk má spousta aspektů, osobností. Každý někdy svádí boj sám se sebou, v hlavě si argumentuje, jenže náš detektiv místo toho vidí reálné osoby - odrazy sama sebe. Zkoumají ho psychiatři, dělají s ním rozhovory, on si nepřijde jako cvok, nicméně koupí obří barák, aby každý jeho "aspekt" měl svou místnost, taxíka objednává pro tolik osob, kolik jich s sebou veze... Detektivku Sanderson rozdělil na tři části. I když na sebe navazují, dají se číst jako samostatné příběhy. Rozhodně doporučuji; jen pozor: během četby budete mít občas pocit, že okolo sebe vidíte osoby navíc :-D