TANVALD - TEREZÍNKA

Do Tanvaldu jsme před pár lety jeli sami s manželem - vlakem tam, pěšky do Jablonce zpátky a z Jablonce tramvají do Liberce. Teď jsme se svezli autem a přibalili naše dvě pubescentní děti, kvůli kterým náš průvodce (otec a manžel v jednom) poněkud zkrátil trasu.

Jelikož se zmiňuji o dětech pubertálního věku (a občas i pubertálního chování), v sobotu se rozhodně nekoná budíček za kuropění, holčičky si pěkně pospinkají, pak se pinoží s každou prkotinou a vyjíždíme.... hodně po deváté. V Tanvaldě zaparkujeme u Lidlu, nasadíme batůžky a jde se. Nevím, jestli někdo přepálil tempo, ale každopádně zanedlouho z nás všech leje a cáká do všech stran, což se naprosto umocní při hraní na kamzíky. Logicky, k vyhlídce to nebude rovinatá prochajda, ale strmý krpál, navíc velký kus nechráněný lesem. Jakmile zapadneme mezi kmeny, trochu se nám uleví, ale dílo již bylo dokonáno. Naše starší dostává krizi, mladší sípe jako buldoček, manžel se potí a soptí a jediná já jdu vcelku na pohodu. To se tak někdy stane, jindy to máme naopak.

Zatímco se moje trojice plahočí nahoru, já zastavuju u zajímavé mouchy. Světe div se, nečeká na mě a klidně si uletí. Naštvaně schovám foťák a pokračuju v chůzi a ještě naštvanějc zjišťuju, že už mi mezitím utekli. Sice jen za zatáčku, ale nikoho nevidím a to je deprimující.

Rozhodnu se vyprdnout na focení během šplhu a drápeme se na Terezínku. Tam se osvěžíme, sníme sůšu a fotím si broučky. Ha, tady je na to čas!! Jedná se o nějaký druh listokaza, nožičky má pěkně obalené v pylu a poslušně pózuje.

Pak už kráčíme hřebenovkou, trošku nahoru dolů, ale mírně. Vedro nás začíná zmáhat, takže z triček tvoříme tílka ála vršek od plavek... moc lidí nepotkáme, jen sem tam u rozcestníku. Zapomněla jsem zmínit další důvod, proč se manžel rozhodl zkrátit trasu: na odpoledne hlásili bouřku. Jo a už se to na obzoru černá, ale podle meteo ještě máme čas. Na stráni za lesem si dáme svačinu a protože na vysokých stéblech se producírují mračna kovaříků a tesaříků a podobné havěti, na chvíli zaměstnám foťák. Prásk!! Ehem, v dálce hřmí. A to černo je furt černější. Nepůjdeme už?

Nakonec utíkáme, ale pleskne po nás jen pár kapek a to je vše, vyhlo se nám to. Procházíme potom okolo řeky po rovince, slunce opět praží v plné parádě, podél vody poletují hmyzáci a nespěcháme, cvak cvak. Když dorazíme k Lidlu, ťapky nás bolí, poslední úsek jsme šli po žhavém asfaltu. Zaběhneme do krámu pro nanuky, větráme rozhicované auto a potom nastupujeme na zpáteční cestu. Byl to krásný výlet :-)